Chomutovská sezona snů

Píše se 14. 9. 2011 a v Chomutově začíná sezona, která se zapíše zlatým písmem do kroniky chomutovského klubu. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že do cenných trofejí připutují tři pohároví bratříčci a jedna extraligová sestřička. Letošní sezona se od jiných ohledně cíle nelišila – vyhrát 1. Ligu a následně přes baráž postoupit do vysněné EXTRALIGY. Vše se zdá být na první pohled stejné, ale není. Letošní sezonou nepluje k extraligovým břehům kocábka s posádkou KLH Chomutov, ale silní 1. ligou ošlehaní Piráti Chomutov. Někteří suchozemci se nedokázali se změnou smířit, ale většina mimo palubních spolubojovníků novou tvář přijala. Ne jenom přejmenování bárky, ale i nové útočiště přinesla nová sezona. My suchozemci jsme již nemuseli sledovat lité boje na naší stařičké „stodůlce“, která měla své kouzlo, ale nýbrž letošní bitvy byly ke zhlédnutí v nové moderní aréně, která nabízí komfort málo vídaný na 1. ligu někdy i na extraligu. Posledním dílkem nové éry chomutovského hokeje, je na první pohled nevzhledně tlustý maskot nesoucí na svém drese jméno Picaroon s číslem 98. Ale stačil jeden jediný zápas a Picaroon se stal miláčkem chomutovského publika. Svými vtípky, až na hostující týmy, si získal srdce mnoha příznivců hokeje.

Samotná sezona byla chvílemi jak na horské dráze. Po prvních třech kolech se Chomutov krčil na 5. místě prvoligové tabulky. Pro fanoušky něco nezvyklého, navíc když druhá porážka přišla z holí prvoligového nováčka – Saltih Šumperk. Pak ale přišel zápas, na který se těší většina fanoušků, už když se koukne na rozpis zápasů – regionální derby, ve kterém proti sobě stojí dva největší rivalové ligy – Piráti Chomutov vs. HC Slovan Ústečtí Lvi. Zápas, kde souboj není jen na ledě, ale taky v ochozech. A o to je pak cennější výhra na jakékoliv straně. V prvním derby jsme to byli my, kdo se radoval z vítězství. Navíc jsme byli první, kdo obral Slovan o všechny body do tabulky. Další zápas se konal na ledě dalšího nováčka 1. ligy, který nepředváděl žádné ohromující výkony. A přišla první výhra, kdy brankář Pirátů vychytal čisté konto. V následujících zápasech jsme soupeřili o druhé místo v tabulce. Ve většině zápasů se nám podařilo si toto místo obhájit a pomalu a jistě jsme začali dýchat našemu soupeři na záda. Výkony hráčů byli velmi přesvědčivé a mnozí z nás věřili, že se usadíme na špici tabulky. Vždyť nám k tomu v jednom okamžiku zbýval pouhý bod. Ale to předbíhám dobu. Letos však byla v sezoně menší výjimka. Zatím co v loňských sezonách se od půlky listopadu forma trochu vytrácela, letos se nastartovala deseti zápasová šňůra výher v řadě, kterou okořenila pozdní Mikulášská nadílka Mostu v podobě 14 brankového nášupu, kdy si dva přesné zásahy do branky zaznamenali hned čtyři hráči. Kdo si však myslel, že tento dvouciferný výsledek vidí prvně a naposledy se hluboce mýlil. Dvouciferného výsledku jsme dosáhli ještě 2x. Jednou opětně s Mostem, kterému piráti před domácím publikem nasázeli „desítku“ a poté v 5 ČF zápase proti rebelům z Brodu, kde na kostce svítilo o jednu branku víc. Ale opětně předbíhám děj. Když už se blížil konec základní části a my byli pouhý bod za naším krajským rivalem, zdálo se, že bychom mohli pomýšlet na čelo tabulky. Ovšem pak přišel zápas s velkým Zet, kde se mělo rozhodnout, zda se na čele usadíme my nebo ne. Jako by v hráčích něco zlomilo. Nejhorší zápas však přišel až na konci základní části. Hrálo se 45. kolo a Piráti zajížděli na led Hradce Králové. Avšak cesta zpět byla okořeněna nejhorší porážkou novodobé historie klubu. Piráti si vezli domů prohru s osmi-gólovým přídělem v zádech. Konec sezony skončil tak, jak letošní sezona začala. Výsledky jak na houpačce. V základní části jsme skončili druzí se ztrátou 12-ti bodů na první Slovan. Ale kde se říká, že vítěz základní části slízne i smetanu??!!

Nicméně předposlední únorový den, začala druhá část ligy – začalo PO, kde se osm nejlepších týmů ligy pralo o postup mezi hokejovou smetánku naší republiky – o tolik až dosud nedosažitelnou EXTRALIGU. Jelikož jsme skončili po základní části na krásném druhém místě, do čtvrtfinále nám byli přiděleni Rebelové z Havlíčkova Brodu. Díky tomu, že jsme se umístili na výše než naši soupeři, měli jsme výhodu domácího prostředí. Před prvním zápasem marketingové vedení předvedlo novou kampaň pro letošní PO, která se nesla v duchu jednoduchého a velmi emotivního slůvka „VĚŘÍM“. Petr Jíra VĚŘIL klubu, který ho vychoval, David Hruška své střelecké mušce, kapitán Pirátů Milan Kraft pro změnu v sílu fanoušků. Jedna ze zahraničních posil Brett Palin  VĚŘIL, že do Evropy nepřijel zbytečně a náš sebevědomí Picaroon sám v sebe. Čtvrtfinálová série byla první a poslední nejkratší sérií celého letošního PO. Chomutovští Piráti propluli kolem Rebelů hladce, až na jedno klopýtnutí, kdy v třetím zápase v Brodě podlehli Rebelům 4:2. Avšak o to hezčí bylo slavit postup do semifinále před domácími fanoušky a vypráskání Rebelů zpět do Brodu s jedenácti brankovým přídělem. Piráti vyhráli sérii 4:1 na zápasy. I na dalších stadionech se válčilo. Náš odvěký rival si lehce poradil s Horáckou Slávií Třebíč a vyprovodil ji nejkratším možným způsobem 4:0 na zápasy. Další bitvy mezi sebou svedli týmy Olomouce a Benátek, zde se hrálo až do posledního možného zápasu a šťastnějším týmem byli Kohouti z Hané. Poslední boj se vedl mezi Duklou Jihlava a Hradcem Králové. I zde se hrálo na sedm zápasů a prvně jmenovaný se mohl těšit na postup do semifinále, kde přivítali vítěze základní části Ústecké Lvi. Po prvním zápase to vypadalo, že Ústí bude mít s Duklou problémy, jelikož Dukla první zápas vyhrála. Ale to byl pouhý dojem, zbytek zápasů ovládlo Ústí a bylo prvním finalistou. To my jsme se museli na postup do finále nadřít podstatně víc. I když ze začátku to tak vůbec nevypadalo. Piráti vedli v sérii už 3:0 na zápasy a stačil jim jediný krok k postupu do finále. Ale Kohouti nechtěli prodat svoji kůži lacino a udělali Pirátům pořádných pár vrásků na čele. V dalších úporných soubojích hraný na krev srovnali krok i sérii a ta dospěla až do sedmého rozhodujícího zápasu. V tomto zápase se z výhry a postupu radovali domácí Piráti. Nutno podotknout, že nebýt talentovaného maskovaného mladíka v bráně Libora Kašíka a šikovného veterána Jirky Dopity možná by Olomouc tak nekousala.

Teď na pár řádečků odskočím k naší mládeži. Protože Piráti Chomutov není jen A-tým ale i dorostenci a junioři, kteří v průběhu PO A-týmu vedli lité boje ve svých extraligách. První titul přinesli junioři, kteří hladce prošli až do finále Noen extraligy juniorů – kdy nejdříve porazili jak ve ČF, tak v SF obě pražská S. Ve finále, hrané na jeden vítězný zápas, porazily před domácím publikem brněnskou Kometu 3:1 a stali se tak mistři extraligy. Pohár pro mistry pozvedli nad hlavu před 2 351 diváky. Další titul přidali mladší dorostenci, kteří hráli v Liberci 5-ti zápasový turnaj, jehož vítěz se stal mistrem ligy a mohl převzít pohár. Mladší dorostenci až na jedno zaváhání s Vítkovicemi všechny zápasy vyhráli a díky lepšímu skóre vyhráli celý turnaj.

Ale vraťme se opět k A-týmu. Po sedmi-zápasovém semifinále se proti sobě nastoupili tradiční soupeři posledních tří let -  Rytíři ze Střekova a Piráti Chomutov. Ve městech obou týmů byla cítit finálová atmosféra. Stáli se dlouhé a nekonečné fronty na lístky a kolikrát se stalo, že by se oba stadiony potřebovaly stát nafukovacími, aby se uspokojil hlad po lístkách, které zmizely jen, co se otevřely předkupní místa a internetový prodej. Tři dny před koncem března vypukla bitva o mistra první ligy. A po prvním zápase měli lépe nakročeno Rytíři. V utkání, které prý sledovala vyprodaná Zlatopramen aréna, nás rytíři rozsekali 7:3 a fanoušci i s hráči ústeckého Slovanu věřili ve vítězství celé série. Druhý zápas se však nesl v úplně jiném duchu. Hráči se zřejmě oklepali ze sedmi brankového přídělu a druhý zápas vyhráli 3:4 v prodloužení, kdy rozhodující gól musel potvrdit až video-rozhodčí. Pro početný kotel chomutovských fandů byl okamžik od položení sluchátka a ukázání pravicí rozhodčího na středovou čáru nekonečný. Jako by nás chtěl pan rozhodčí přivést k infarktu. Nicméně po tom krásném gestu propukl mohutný jásot a z Ústí se odjíždělo domů za stavu 1:1 na sérii. Ve třetím zápase jako by se měl opakovat první. Ústí na piráty vlétlo a chomutovští prvních 15 minut nevěděli, kam dřív skočit a co horší – na kostce svítilo skóre 0:3, ale to co přišlo během posledních 5 minut první třetiny, by se dalo nazvat černým scénářem pro hosty. Na to o co se Rytíři snažili skoro celou třetinu, stačilo Pirátům pouhých pět minut. Do konce třetiny jsme srovnali a do šaten se šlo za stavu 3:3. Po zbytek zápasu to byl hokej nahoru dolu a stejně jako druhý zápas i tenhle rozhodlo prodloužení – a opětně šťastně pro Piráty. Výhra 7:6 a vedení v sérii 1:2. Ovšem ve čtvrtém zápase dostal Chomutov opětně studenou sprchu a na domácím ledě prohrál 1:4. Za stavu 2:2 se série opět stěhovala do Ústí. Pátý zápas vyhráli domácí v poměru 3:1 a další zápas se odehrával doma. Piráti se nechtěli vzdát a ukázali své síly výhrou 4:1. Poslední sedmý finálový zápas se konal o Velikonoční pondělí a každý tvrdil, že zrovna jeho tým si daruje nadílku postupu do barážových bojů. V posledním zápase to byl Chomutov, který tahal za kratší konec, musel vždy dotahovat – ale byli jsme to právě my, kdo se smál naposled. Jelikož po skončení základní hrací doby svítilo na kostce skóre 2:2, přišlo na řadu prodloužení. Už se zdálo, že finálový zápas rozhodnou samostatné nájezdy, ale necelé dvě minuty před koncem prodloužení dal svou životní ránu Kuba Grof a poslal tak Piráty do baráže. V chomutovském kotli zavládlo na mikrosekundu ticho – následované neskutečnou euforií. Piráti se v tu chvíli stali MISTRY 1. ligy, což jim zaručovalo i boje o postup do extraligy. Fanoušci společně s hráči decentně oslavili postup, a kdo si myslel, že fanoušci se pokojně rozjedou do svých domovů byl na omylu. Ten kdo mohl, jel z Ústí rovnou před chomutovskou arénu a čekal tam, aby mohli přivítat MISTRY. Hráči přijeli zanedlouho a před stadionem vypukly ovace ….

Duben patnáctého- den, kdy se začal plnit extraligový sen. Po druhé třetině by nikdo nevěřil, že na konci sedmi-zápasového tažení, bude ten nejsladší konec. Piráti prohrávali 2:0 a zbývalo do konce posledních 7 minut. Ale v tu ránu jsme udeřili. Na 2:1 snížil David Havíř a pak své srdce a bojovnost ukázal domácí kapitán Milan Kraft a dvakrát prostřelil domácího brankáře a Chomutov se ujal vedení v sérii 0:1. Druhý zápas jako by byl rubem prvního. Piráti velmi brzo vedli 0:2, ale pak Boleslav ukázala svou palebnou sílu a rozstřílela nás 6:2, při čemž vyhnala po pátém zápase z brány až dosud bezchybného a dokonalého Řehyho. Nicméně cíl byl splněn – přivézt z Boleslavi aspoň jedno vítězství. Za stavu 1:1 se série přenesla do domácího prostředí. V prvním domácím zápase jsme udolali Mladou Boleslav 4:3 a chomutovští fanoušci se těšili, že i druhý domácí zápas vyhrajeme. Jelikož jsme byli ve všech ohledech lepší, Boleslav měla nehorázné štěstí, které ovšem netrvá věčně. Bohužel pro nás se druhé domácí vítězství nekonalo a po výhře Mladé Boleslavi 2:3sn se opětně zajíždělo na automobilový led. Jakoby nám bylo souzeno vyhrávat liché zápasy. Ne že v tomto zápase si Chomutov zachoval čistý štít, ale navíc se hattrickem blýsknul chomutovský kanonýr David Hruška. David byl i jediným střelcem tohoto zápasu a Piráti si vezli domů matchball. S vědomím, že se o účastníkovi pro další extraligovou sezonu může rozhodnout už v šestém zápase, nastupovalo na domácím ledě. I když se hráči snažili nepřipouštět si možný postup do vysněné extraligy před domácím publikem, zapracovaly nervy a podvědomí a piráti doma padli 2:3. Vítěze musel tedy určit až sedmý zápas. Chomutov v předešlých dvou sérií sedmý zápas vyhrál, tak proč to nezopakovat do třetice všeho dobrého. Bohužel pro Piráty měla Mladá Boleslav bleskový nástup do zápasu a už ve třetí minutě vedla. Ale to by nebyli Piráti, aby neprokázali své bojovné srdce, za necelé dvě minuty srovnával Lukáš Endál a osm minut před koncem první třetiny poslal Piráty do vedení David Havíř. V polovině druhé třetiny zvýšil vedení o dvě branky David Hruška. Klid na hokejky přinesl gól Richarda Diviše ve 42 minutě. Pokus o zdramatizování zápasu přišel jedenáct minut před koncem, kdy Řehyho prostřelil Baldwin. To však bylo ze strany „Barážového“ klubu vše a Chomutov tak mohl po 38 letech slavit návrat mezi českou hokejovou elitu.

Je 26. 4. 2012 něco málo kolem půl jedenácté večer a před stadionem je zhruba 2000 fanoušků, kteří čekají na příjezd svých miláčků, aby s nimi oslavili postup do extraligy. Chvíli po čtvrt na dvanáct přijíždí ke stadionu dva Fans autobusy, následované autobusem s Piráty. V tu chvíli propukne vřava, celým parkovištěm zní oslavné chorály, lidi šílí, řvou, vyvolávají jména hokejistů. Jen co se kluci doslova procpou do šatny, jsou otevřeny útroby stadionu a fanoušci se ženou dovnitř. Zde se čeká na příchod hráčů na led. Nejdříve jsou zde proslovy a pak přijde to, na co všichni čekali. Na led vchází nový EXTRALIGOVÝ tým a oslavy mohou propuknout. Hráči postříkají peksiskla šampaňským a společně s fanoušky se podávají euforii, která na stadionu vládne. Marketingový ředitel David Dinda pozve všechny fanoušky do místního klubu Pepe Lopez na pařbu. Zbývá už jen povinné focení s pohárem pro MISTRY ligy, zazpívání si s Obrem a pak hurá se oddávat radovánkám. V Pepe Lopez se slavilo až do pozdních ranních hodin a hráče téhož dne čekalo slavení na náměstí 1. Máje.

Myslím si, že letošní sezóna byla sezónou snů. Hráči hráli srdcem, jsou skvělou partou a dotáhli to strašně daleko. Jsem ráda, že jsem fanynka právě tohohle klubu, kterému nikdo nevěřil, a ze všech stran bylo slyšet – vy jste si všechno koupil, vy máte peníze, nic jste si nevybojovali sportovně. Ale my víme, že kluci hráli srdcem a dali do toho všechny své síly. Co mě ale potěšilo, bylo to, že když se hrálo barážová série, byly k naší výhře nakloněny všechny kluby extraligy. VĚŘÍM, že kluci budou takhle bojovat i v následujícím ročníku teď už EXTRALIGOVÉM a všem ukážeme, že Piráti do té EXTRALIGY prostě patří. J

Nejde o to, jak inkasuješ, tady jde o to, kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš, kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě, jenom tak se VÍTĚZÍ !!

autorka textu: Lucie Kotulová
Děkujeme !

zdroj fotek: piratichomutov.cz a bkboleslav.cz